| Štěpnost je schopnost
nerostu rozpadat se podle zákonitých směrů. Vedle tvrdosti patří
štěpnost do široké skupiny znaků, které souhrnně označujeme jako
soudržnost nerostů. Štěpnost je dobrým identifikačním znakem zejména u
těch minerálů, které nejsou dobře morfologicky vyvinuty. Je podmíněna
vnitřní stavbou krystalu a u daného minerálu je stálá. Štěpné plochy
jsou orientovány ve směrech nejmenší soudržnosti, tj. ve směrech
nejslabších vazeb mezi stavební jednotkou krystalové struktury. Velmi
dobře ji lze pozorovat při úderu na minerál. Štípáním můžeme
někdy získat těleso omezené na všech stranách štěpnými plochami. Mluvíme
o tzv. štěpném tvaru (halit, kalcit, fluorit). U některých minerálů je
jakost všech štěpných ploch stejná, např. u halitu, kalcitu, jindy jsou
štěpné plochy kvalitativně odlišné, tzn. že nerost je podle určitých
ploch lépe ští-patelný, např. aragonit. Některé minerály odvozují název
právě od své charakteristické štěpnosti, např. ortoklas - štípe se
přímo, plagioklas - štípe se šikmo, euklas - štípe se dobře. V běžné praxi rozlišujeme tyto hlavní stupně štěpnosti: Výborná - nerost je štípatelný na jemné lístečky, zpravidla v jednom směru (grafit, sádrovec, chlorit, muskovit. Velmi dobrá neboli dokonalá - nerost se při úderu štípe na pravidelné útvary ohraničené štěpnými plochami (krychle - galenit, halit, klenec - kalcit. Dobrá - štěpné plochy jsou méně zřetelné a ne vždy zcela rovné (živce, amfiboly, pyroxeny). Nedokonalá - štěpnost se projevuje nezřetelně. Lomové plochy mají obvykle nerovný povrch (síra, apatit, kasiterit). Velmi nedokonalá - štěpnost chybí. U těchto minerálů pozorujeme obyčejně tzv. lom. Podle charakteru lomové plochy mluvíme o: lasturnatém lomu (např. opál, křemen); nerovnému lomu (např. arzenopyrit, pyrit); hákovitém lomu (např. stříbro, zlato, akantit); tříštivém lomu (např. nefrit, granát); zemitém lomu (např. aluminii, kaolinit). Stupeň štěpnosti můžeme určit také podle síly, kterou potřebujeme k odštípnutí daného minerálu. Dokonalou štěpnost prozrazuje perleťový lesk štěpných ploch, dobrou skelný lesk. Štěpnost je nejlépe patrná na tenkých destičkách. Stanovením alespoň přibližného úhlu štěpných trhlin je možno rozlišit některé podobné minerály, jako např. amfiboly (120°) a pyroxeny (90°). Je však třeba upozornit na to, že některé zkoumané vzorky mohou mít poněkud nižší štěpnost, než je uváděna, a v mnoha případech dokonce nebude patrná. Od štěpnosti musíme odlišit tzv. dělitelnost, která je podmíněna buď dvojčatným srůstem minerálů, nebo přítomností vrstevnatých vložek cizích nerostů. Zvětráním se dělitelnost stává patrnější. |
Cleavage is the ability of minerals to separate readily into definite directions. Like hardness, cleavage is one of the properties of mineral cohesion. Cleavage is a good identification feature particularly in well crystallized but imperfectly developed minerals. Cleavage depends on the internal crystal structure and remains constant for a given mineral. Crystals always cleave in the direction of least cohesion, ie in the direction of the smallest force, which binds the molecules together. It can be seen to best advantage when the mineral is struck with a hammer. Bodies obtained by cleaving some minerals, bounded on all sides by cleavage planes, are called cleavage forms (eg in rock salt, calcite or fluorite). Some minerals possess a good cleavage along the crystallographic planes (eg rock salt or calcite); some others cleave only along certain cleavage planes (eg aragonite). Many minerals are named by their typical cleavage. Orthoclase exhibits a cleavage along straight planes and plagioclase cleaves obliquely, while euclase has a perfect cleavage. The following types of cleavage are recognised: Perfect cleavage - when a mineral separates easily into thin laminae usually in one direction (eg graphite, gypsum, chlorite and muscovite). Good (or distinct) cleavage - when crystals, reduced to smaller fragments, always retain the shape of, eg a cube (such as galena or rock salt), or a rhombohedron (such as calcite). Indistinct cleavage - cleavage planes are less distinct and not always quite even (eg feldspars, amphiboles or pyroxenes). Difficult cleavage - cleavage planes have an uneven surface (eg sulphur, apatite or cassiterite). Imperfect cleavage - a complete absence of cleavage. Minerals of imperfect cleavage exhibit uneven fracture surfaces generally known as fracture. According to the character of the surface, the following types of fracture may be distinguished: - conchoidal (eg quartz or opal); - uneven (eg arsenopyrite or pyrite); - hackly (eg silver, gold or acanthite); - splintery (eg nephrite or garnet); - earthy (eg aluminite or kaolinite). The types of cleavage may be determined by the force necessary to split a mineral. Evidence of a perfect cleavage is given by the pearly lustre of the cleavage planes, a good cleavage by vitreous lustre. Cleavage may be best observed on thin laminae or sheets. By the determination of an approximate angle between the cleavage planes, it may be possible to distinguish some similar minerals, such as amphiboles (120°) and pyroxenes (90°). Some minerals can have a less easy cleavage than indicated in the tables, and in many cases cleavage is absent. The property of parting should not be confused with cleavage; it is either due to a twin growth of crystals or to the presence of layered inclusions of foreign minerals. The divisibility becomes more apparent by weathering. |
