| Morfologie se zabývá
tvarem nerostů. Podle tvaru dostaly některé nerosty i název, např.
anatas - protaení, skapolit - tyč, aktinolit - paprsek, sanidin -
deska, staurolit - kří. Nerosty vyskytující se v přírodě, omezené více
či méně rovnými plochami a mající zákonitý vzhled závislý na vnitřní
stavbě minerálu, se označují jako krystaly. Větinou vak nacházíme
krystalové jedince nepravidelně omezené, které sice mají odpovídající
vnitřní stavbu, ale tvoří tzv. krystalové agregáty. Zřídka se setkáváme
s nerosty bez pravidelné vnitřní stavby, které označujeme jako amorfní,
beztvaré (opál). Krystalové tvary mají vedle chemických vlastností
rozhodující význam pro identifikaci nerostů. Podle omezení krystalových
tvarů rozeznáváme: krystaly idiomorfní - prakticky výhradně omezené krystalovými plochami; krystaly hypidiomorfní- s dobře patrnými krystalovými plochami; krystaly xenomorfní - bez krystalových tvarů, co je podmíněno nedostatkem prostoru při růstu krystalu. Podle vývinu krystalu (habitu) hovoříme o tvaru: izometrickém stejnorozměrném - vyvinutém rovnoměrně na vechny strany (galenit, sfalerit, fluorit, granát aj.); protáhlém v jednom směru - do této skupiny řadíme tvary sloupečkovité (amfibol), jehlicovité (antimonit), vláknité (azbest), vláskovité (boulangerit); protáhlém ve dvou směrech - tvary tabulkovité (baryt), deskovité (sádrovec), lístkovité (muskovit), upinkovité (molybdenit). Mezi těmito tvary krystalů existují i různé přechody, např. typ soudečkovitý, co je přechod mezi typem izometrickým a protáhlým (anatas, safír). K typickým morfologickým znakům krystalů některých nerostů patří také jejich zákonité dvojčatné nebo vícečetné srůsty (agregáty). Charakteristické jsou např. dvojčatné srůsty u sádrovce, fluoritu, rutilu, ortoklasu, kasiteritu a staurolitu. Krystalické agregáty nerostů se vyskytují zejména v těchto podobách: Agregáty zrnité - mohou být hrubozrnné a drobnozrnné. Tam, kde nelze zrnitost rozpoznat pouhým okem, hovoříme o agregátu celistvém. Agregáty stébelnaté (aragonit), vláknité (sillimanit), které mohou být rovnoběné, paprsčité, hvězdicovité, nepravidelné. Agregáty lupenité, charakteristické zejména pro slídy a chlority. Agregáty oolitické jsou charakteristické např. pro chamosit. Konkrece jsou tvary vejcovitého vzhledu, často s ledvinitým povrchem (sádrovec, diadochit). Dendritické (keříčkovité) agregáty jsou typické pro měď, zlato a psilomelan. Agregáty pórovité, pěnovité nebo houbovité jsou známé u limonitu a kalcitu. Nátekové, kapkovité nebo kolomorfní agregáty se vyskytují předevím u aragonitu, limonitu, pyritu, markazitu, některých opálů a hyalitu. Pseudomorfózy vznikají tehdy, kdy nově vzniklé minerály zachovají tvar minerálu původního. Zvlátním druhem pseudomorfózy je perimorfóza, jev, při kterém byl původní minerál překryt mladím minerálem jiného sloení. Někdy dochází k rozpoutění původního minerálu při zachování jeho negativu. Druhem pseudomorfózy je i paramorfóza, při které si minerál zachovává tvar a chemické sloení, ale mění vnitřní prostorovou stavbu. Řada minerálů, např. sádrovec, kalcit nebo křemen, se vyskytuje v proměnlivých krystalových formách nebo agregátech, závislých přímo na podmínkách jejich vzniku. V jiných případech je naopak charakter krystalu nebo agregátu tak typický, e můeme hovořit přímo o identifikačním znaku (jehličkovitý natrolit). Významným určovacím kritériem při identifikaci minerálů mohou být i některé nedokonalosti ve vývoji jednotlivých krystalů nebo krystalových ploch. Můeme je rozdělit na vnějí a vnitřní. U vnějích nedokonalostí pozorujeme např. nestejný vývoj ploch, paralelní přerůstání, ezlovité přerůstání, fantomy, kavernózní krystaly, kostrovité krystaly, leptání, rozpoutění a rýhování, u vnitřních pak tekuté, plynné a pevné inkluze (typickým příkladem jsou např. inkluze sagenitu v křemeni). |
Morphology is a science
dealing with the shapes of crystallised minerals, from which some of
them have obtained their names, such as anatase (elongation), scapolite
(rod), actino-lite (ray), sanidine (plate), staurolite (cross). Minerals
bounded by a number of flat surfaces with their external form related to
their internal structure, are called crystals. Crystals usually occur
with imperfectly developed faces, but nevertheless with a regular
internal structure. Minerals lacking an essential atomic structure are
rare and are called amorphous (opal). Apart from their chemistry, the
crystal form is one of the most important clues in thjČ!-ŁĺKń|Ář
˘ohAzqyť×
ö°4NoI^â$kĂ7_o0hĚ°@ÖŹH< AťĘ˘Doć"J$°°ôĘ|>>u$żÁ vgŃž°Ł2< ÝHÜbłźY/÷VP!Ř[:rĄoČžj
ŚpUř&´M1F üĂ7^š;1 0tĺjőžą#DŞĂKô@'˛ZF(sLć°-.Vu¨ßŮU# 6DÜąŰv ˇB1Ő.˙FďvCY őţëÄw6ú65|U"´° ŽšČ;ÝťJ-Yľ§|4`1ÎHD¨öhTŇSĚRC
)÷jqoé˛HjÎűKîţQH żp°˛)Vˇť#věQ`> qřď%d 8 ^"ŰÉ3şcimËé,ŹßUŔě{*ÍŇśPßđŔLZNŤmýĘgš FÉO÷ŰkmňąóĽŢX`îLÉŇŢ3ie druses, geodes, aggregaTes) occur in veins,
cavities or vugs, nodules (ie concretions) a.d clay deposits. /Č !ŁŤY÷vÍęĽg&8#4č×USŔćŞqRId[ âi%mZG*0;ń§]ČŹApܾФ;ŽA3ÎgH˙âš2xp'"ŁĹv&BT¨źŻ04ŔSPd ˝Yh(m[7ră đH_Ź(0 ˝)ńJ'Z ¨Á)O[Ź98 ' dňÜ|´÷˙f ŞČF8őZ2¸P(w ý 9"Ć <ÚÓ^G*năF"Hű}=ęĺwIઠ=ň°áŢj2Š<1`$şżĆ׼üzIľC,SŞůlÁ'+[MW HĆüž*YÉZĂNKĘ:ű,Ď°á +ď ą×˙@^ť{đXŕ:W˛¤Đ,vöP--{ĺŽ3#_< h3jťl GĽ,ż})ÁúË ÖH[đc~gţ[ búL9üůőłHföSŻĐ2˛ulEůÍäÇ h[u|aył29Äf^oŔ6ůŰSOłýýÇă)yjńŻ [e U:KĂK7ă>R˘ˇc˙ >Ô9ńőü11¤ Y&RĐNĂŹ3ĺ2řz9ż$Ł˛$PźwŻ.? śXîácŹŃÍăđÎŚw Ň NĘe íjMXŔT(Ř+Ψ,F*/fçŇě ăI:ăŰkQeŐWß >~b!ਲcŽajľÔÎßľ2 ´Ő9ámç JT}÷WR) )Čś.ćíĹqÖXŢoŽĽBäç9éź 4wí°Ú´ÚĆA qŢpă2MârżÍ¸YžË ŞBő ršZďݲ0׾"č|Ffě`¨ÇúłšwO0ëΰ9Ą ž¸jČŽĚăĆŃ ß×v`Î~łBČŇólAU=ăŠC Öŕ+ďžp%Î(Ő@gŔcîÔCW~1Łž ë; "Żż6I[߯T9Y$ÜiźËĐg(EĹĎ Ç3[^ě 3Şrjł˙ Ě!eŠ4 H¸ÍťFg'Y}Úúy~ |